Oficiální stránky AC Sparta Praha Cycling

Sparťan Matouš Rubáš zdolal Ironmena v Itálii za 9.53:31h

Čt - 24. Září 2026, 11:41 - media

s umístěním na 21.místě v kategorii. Trasa 4 km plavání+ 180 km kolo + 42 km maratonského běhu s cílem dojet po 10 h se povedl.Ironman Emilia-Romagna 9:53:31
1:18:37 | 4:52:51 | 3:27:49
V kategorii 21. A celkově 229./2470.
Celej příběh po fotkách
Obrovské díky penco za palivo na celý den ????
Co všechno od Penca šlo do mě:
12× Penco Long Trail gel (1 v T1, 7 na kole, 4 na běhu) – 576 g sacharidů
3× bidon 750 ml Penco drink mix – 122 g
2× soft flask Penco drink mix (T1 + T2) – 54 g
752 g sacharidů jen od Penca
Sacharidy na trati:
T1 + kolo – 653 g (~134 g/h)
• 8× Penco Long Trail – 384 g
• 3× Penco bidon – 122 g + 3 na trati s elektrolytama
• Penco soft flask z T1 – 27 g
• 3× IM Gel 160 – 120 g
Běh – 394 g (~114 g/h)
• 4× Penco Long Trail – 192 g
• Penco soft flask z T2 – 27 g
• 5× IM gel – 125 g
• 2× IM kofein gel – 50 g
Celkem ~1 050 g sacharidů za závod
#ironman #ironmanitaly #emiliaromagna #triathlon #penco

jak to šlo?
,,Celej závod jsem brejle neměl, ale věděl jsem, že chci mít pěkný fotky a nechci na nich bulet jak nějaká baba..
Plavání jsem chtěl jenom přežít. Nakonec z toho byl čas 1:18:37 na 3,8 km s průměrem 2:04 na 100 metrů. Měl jsem v hlavě trochu jiné časy, ale týpka před sebou jsem asi pětkrát přeplaval – jenže jsem zabloudil někam do tramtárie a zbytečně si nadplaval metry. Tak jsem se ho nakonec držel u nohou a snažil se nedostat žádnou medúzou do obličeje. ????
Na kolo jsem vyrazil s cílem předvést to nejlepší, nakonec z toho bylo 180 km za 4:52:51 s průměrnou rychlostí 36,9 km/h (206 W avg / NP 215 W) a nejrychlejší bike split ze všech na kole s nástavci.
Po plavání mě za celé kolo absolutně nikdo nepředjel. Moje nejsilnější disciplína se ale zpočátku trochu rozpadla – první tři hodiny byly nohy takové nijaké. Lidi jsem sice předjížděl extrémním rozdílem, ale na Garminu watty nic moc. Chvíli jsem se dokonce sotva držel týpka, kterému jsem předtím z kopce ujel o ranec.
Až na třetí hodině se mi to konečně rozjelo a začal jsem regulérně trhat i borce, co jeli na triatlonových speciálech za rakety. Během kola nás navíc 5x vzal totální slejvák, ve kterém se rychlost okamžitě propadla ze 40 km/h na 20 km/h. A třešnička na závěr: během kola jsem to asi čtyřikrát poslal přímo do časovkářské kombinézy
A na konec maraton… Těch 42 kilometrů mě děsilo od první chvíle, co jsem si vůbec myšlenku na Ironmana vymyslel. Po všech zraněních během přípravy přijelo další ještě dva týdny před startem. Neběhal jsem a jen doufal, že to na závodě neuslyším. Můžete hádat – bolelo to jako svině.
Hned v prvním kole mi začalo ostře píchat v chodidle, a to zbývalo ještě 30 km do cíle. Hodinky mi navíc přes tranzice blbnuly a ukazovaly tempo 8:00/km, i když jsem běžel, co to šlo. Až když jsem probíhal kolem přítelkyně, zařvala na mě, že běžím 4:20 na kilometr. Rozběhnuté jsem to měl skvěle, ale chodidlo odcházelo.
Snahou ulevit noze jsem začal kulhat a vyrobil si šílené puchýře. Přesto jsem nezastavoval ani na čůrání (další tři zářezy do kombinézy). V hlavě jsem si dokola opakoval motivace z edicí a důvod, proč tu jsem. V posledním kole už odmítala poslušnost i lýtka a stehna a byl jsem přesvědčený, že cíl pod 10 hodin mi utíká. Už nepomáhalo ani fandění diváků, byl to jen souboj s vlastní hlavou a prahem bolesti. Kdybych nebyl nastavený obětovat úplně všechno, přes tyhle problémy bych do cíle nikdy nedoběhl. Nakonec z toho po tom všem stejně padlo nové PR na maraton: 3:27:49.